Smím prosit?

 

Ano! Je libo walz, chacha, vášnivé tango, foxtrot nebo romantická rumba? Co na tom, že taneční mám dávno za sebou, nějaké střípky snad zůstaly, tak hurá do víru tance. V lanškrounském Společenském domě nás velmi mile přivítal pan Jakub Horváth a první tóny kapely Big Band mi doslova vyrazily dech. Mít v Jeseníku před patnácti lety nějakou takovou kapelu, nikdy bych trubku nehodila do skříně a nenechala na ni sednout prach. V tu chvíli jsem snad poprvé litovala, že jsem přestala hrát. Prodrali jsme se k našemu stolu a sbírali odhodlání vstoupit na parket, resp. čekali na polku nebo valčík. Parket byl od počátku zaplněný tanečními páry. Nečekala jsem, že se na Lanškrounsku najde tolik tanečníků. Někteří tančili velmi krásně, obdivovala jsem pro mě složité figury, otočky a harmonicky sladěné pohyby a odkoukávala alespoň základní kroky. Pak přišla naše chvilka při první polce a od té doby byl parket náš. Ostych šel stranou a tam, kde chyběla znalost kroků, přišla na řadu improvizace. Konec konců, když jsem koukla kolem, nebyli jsme úplně jediní, kteří si občas pošlapali nohy nebo v rohu nacvičovali kroky. Každopádně v sále vládla velmi příjemná atmosféra, staří nebo mladí, všichni si užívali krásné hudby, nádherného zpěvu a hlavně tance. O tom tedy byla první Tančírna s Big Bandem a já jen doufám, že se tato akce bude brzo opakovat.

 

Hana Honsová


Článek je převzatý z Listů Lanškrounska.